Hlavní myšlenky kapitoly jsou:
• Pocity jako klíč k fungování: Autor vnímá negativní pocity jako varovný signál a motivaci ke změně, které jsou projevem lásky od Vesmíru, Přírody nebo Boha.
• Důležitost sebeuvědomění: Nejdůležitější je ptát se „jak se cítíš?“ a usilovat o to, aby odpověď byla pozitivní. Negativní odpovědi by měly být signálem k okamžité nápravě.
• Individualita v přístupu k životu: Každý má svůj způsob, jak dosáhnout pohody, a co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého.
• Metafora aplikací v mysli: Některé mentální „aplikace“ jsou nainstalovány rodiči nebo společností a mohou být aktivovány nebo deaktivovány. Cílem je tyto aplikace odinstalovat a zbavit se negativních vzorců.
• Flow a přítomnost: Autor hovoří o důležitosti být v „flow“ a žít v přítomnosti, reagovat přirozeně na situace bez pasivity.
• Přijetí reality: Je důležité přijmout realitu takovou, jaká je, a nezabývat se představami o budoucnosti, které se mohou lišit od skutečnosti.
• Důvěra ve správný výsledek: Bez ohledu na to, jak situace dopadne, bude to vždy správně. Nemá smysl se bát budoucnosti, protože vše se vyvine tak, jak má.
• Vystoupení z kauzality: Když je člověk v klidu, může se vymanit z řetězce příčiny a následku a to tím, že „nespustí“ příčinu.
Jak tedy pochopit, že se občas (někdo mnohem častěji) cítíme mizerně, blbě, pod psa? Já to vnímám jako takový varovný signál a motivaci ke změně zároveň. I to, pokud přijmete moji argumentaci výše, je projev lásky = jako by nám Vesmír (nebo jak to chcete nazývat – Příroda, Bůh atd.) říkal: „Hele, udělej s tím něco, vyřeš si to – ať už jsi konečně zase v pohodě.“ Nechci sem zatahovat moje zkušenosti ze školství anebo ze školení dospěláků, ale motivovat kohokoliv (včetně sebe) k nějaké činnosti nebo nedejbože ke změně – to je opravdu téma na celoživotní studium – no a Vesmír „ví“ jak na to = blbé pocity se o to postarají 🙂
Klíčem tedy a asi po předchozím psaní tím nepřekvapím, jsou podle mého nejlepšího vědomí a svědomí naše pocity – tedy ne názory, myšlenky, dogmata, schémata atd. Nejčastější otázkou, kterou bychom si měli klást a to několikrát denně je „jak se cítíš?“ (a nemyslím tím vlastní pachový vjem 😀 ale vnitřní duševní rozpoložení, náladu, psychický stav) a jediná přijatelná odpověď je „v pohodě, nad věcí, v klidu, na ničem nelpím apod.“ Každá jiná odpověď by měla být jasným signálem k okamžitému jednání k nápravě, protože na co čekat? Až zahřmí? A kdy jindy být šťastný, než právě teď? Proč se věnovat něčemu či dokonce někomu jinému, když sám nejsem v pohodě?!? Zkrátka = když si každý na této planetě pomůže sám, bude pomoženo všem lidem na světě. Utopické? Nereálné? Možná – já ale sliboval, že budu psát o tom, co funguje mně…určitě jiným funguje něco zcela jiného a je to tak správně. A některým také nefunguje vůbec nic. To sice už tak dobře asi není, ale nikdo nikoho nemůže do ničeho nutit anebo přesněji řečeno nutit může, ale výsledek to nebude mít žádný, maximálně ten, že toho „nutiče“ budou všichni brzo nenávidět 🙂 . Moje snažení se týká mne samotného a pak lidí, kteří vidí svět podobně. Ty tato pasáž snad motivuje k činnosti a třeba je i vytrhuje z letargie. Jsem rád, že jste a vězte, nejste v tom sami!
