Svobodný život máme dnes tendenci vnímat jako „čekárnu“, ve které sedíme, dokud nezačne skutečný život, kdy člověk konečně není „sám“.
Z hlediska křesťanství je takový pohled na věc smutným nedorozuměním, který vyprazdňuje a podrývá kvalitu a hloubku života moha lidí.
Jak vypadá svobodný život z Božího hlediska, ať už jde o dočasný stav anebo o dlouhodobé zaměření života?
V čem se liší pohled na „singleness“ v církvi a v běžné společnosti? Jak se může život svobodných a zadaných lidí vzájemně posilovat a
doplňovat ve společném projektu Božího království, do kterého nás Kristus povolává?
