V roce 1986 vyšla v Lidovém nakladatelství kniha Mýty a fakta o potopě. Pozor, nebylo to nakladatelství Lidové noviny, jak jej známe dnes. Kniha patřila do řady osvětových materiálů socialistického státu, které měly říct: „Ne! Ale vlastně ano, jenže po našem.“ Z knihy se člověk dozvěděl, že žádná taková potopa, jaká se popisuje v Bibli, nebyla. Bylo teda několik lokálních potop a ty se vyvrátit nedají, ale žádnou takovou, jakou popisuje kniha Genesis, nemůžeme potvrdit. Vlastně ty potopy mohly být i najednou a třeba byla jedna dohromady, ale ta naše. Tak argumentoval Alexandr Kondratov, sovětský novinář, lingvista a básník.
Četl jsem ji ve své lakýrně v technických službách hned poté, co vyšla a dodnes ji mám hustě popsanou poznámkami, ve kterých jsem se divil, jakou logikou si socialistická apologetika vysvětlovala různé a zjevně symbolické výroky Bible. Kdyby to dělal Jean Astruc, francouzský lékař a kritik Tóry v sedmnáctém a na počátku osmnáctého století, nedivil bych se. Stál proti církvi, která nebádala a nenaslouchala, protože měla moc.
Budu číst a provádět posluchače 24. kapitolou Evangelia Lukášova. Biblické texty se míjejí v datování, v okolnostech a výrocích. Tentýž Lukáš říká, že nanebevstoupení bylo vlastně hned pár dní po vzkříšení. Ale tentýž Lukáš ve Skutcích apoštolů - v jiném spisu - popisuje nanebevstoupení Ježíšovo po čtyřiceti dnech. Učedníci při tom jsou v tomto případě zjevně zmateni, zírají do nebes trochu nechápavě, zatímco na konci evangelia vyprovázejí Ježíše, který jim žehná, oni padají na tvář a uctívají jej. A pak se s radostí se vracejí do chrámu. Je to znamení nesouladu? Ne, je to mnohovrstevnatá zpráva o velice bohatém ději, plném zpráv a významů...
