Budu spolu s Lukášovým evangeliem vyprávět příběh dvou lidí. Ten první: v podání 16. kapitoly Lukášova evangelia žil jeden bezejmenný bohatý člověk. Pravda, existuje papyrus se zlomkem textu evangelia ze třetího století, který mu říká v překladu pan Novák.
A ten druhý člověk? Před vraty boháčova domu lehával čas od času nějaký chudák. Známe jeho jméno: Lazar či Eleazar. Plný vředů a bolesti čekal na milosrdenství.
Boháčova existence na tomto světě, je život bezohledného bohatého floutka nebo upracovaného manažera, který má právo si dopřávat, ale není schopen vidět druhé za hranou svého světa. Lazara neviděl a pokud jej viděl, měl jej za služebníčka. Však si všimněte: vybízí otce Abrahama, aby poslal Lazara na pomoc do místa muk či zpátky mezi živé. Znal jen slova: Potřebuji! Pošli, přines! To si vzal i na onen svět.
A život Lazarův je příběhem žízně po zájmu, péči a projevech soucitu. A stačilo by málo, tedy zbytky ze stolu pánů. Je to tak podobné příběhu Jóbovu, jehož bolely vředy stejně tak jako necitlivé jednání tří mužů, kteří mu mluvili do života. Jednoho z nich jsme už slyšeli. A všichni tři mu včítali hříšnost a vedli jej k odpuštění. Až začne činit pokání, bude mu dobře...
Čtu ještě 1. dopis Janův 4. kapitolu, 20nn
