Já, Hospodin,… uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat.
Izajáš 42,6
Matka volá k sobě malou Lenku: „Podej mi ruku! Půjdeme teď přes ulici.“ Děvče ihned přiskočí a vloží svou malou ruku do velké ruky své matky. To jí dává pocit bezpečí při přecházení velmi frekventované ulice.
Bůh také k nám vztahuje svou ruku a zve nás, abychom se od Něho nechali vést. Chtěl by vzít náš život do ruky a změnit k dobrému:
Nejprve chce sejmout břemeno našich vin. Protože Ježíš Kristus na kříži vykonal výkupné dílo, může nás Bůh omilostnit. Jestliže Mu vyznáme své hříchy, odpustí nám je, takže naše svědomí je zbaveno tíhy. Tím se dostane náš vztah k Němu do pořádku.
Pak by nás chtěl vést na cestě životem krok za krokem. Skrze Bibli nám každý den dává potřebné nasměrování. Když Mu přenecháme vedení, je nám dobře. Jaké to je bezpečí, být v každé situaci ukryti v Jeho ruce!
Když se Lenka vzpírá jít s matkou za ruku přes ulici, vyjadřuje tím asi toto: „Nepotřebuji tě, dovedu na sebe dávat pozor docela dobře sama!“
Přesně tak, žel, odmítají mnozí lidé Boží pozvání. Nechtějí Mu podat svou ruku a sami se pokoušejí najít v životě vlastní štěstí. Tím se nalézají na nebezpečné cestě, která vede do věčné zkázy.
