Někdy se snažíme najít "spasitele", který by za nás vše odmakal, ale jsou chvíle a příležitosti, kdy nikdo jiný, než my tu danou věc udělat nemůže.
Jan 6:1-15
1 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2 Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3 Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4 Bylo krátce před velikonočními svátky 5 a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli? 6 (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7 Filip mu odpověděl: Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.
8 Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9 Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře! 10 Zařiďte, ať se všichni lidé posadí, přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc. 11 Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl.
12 Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar. 13 Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme. A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
