Je normální, že se nám někdy nedaří a nemáme se dobře. Je normální, že s námi někdy lidé kolem nás nesouhlasí a štve nás to. I Ježíšův bratr Jakub to znal. Jak reagoval on? Co o tom napsal?
Jakub 1, 19 - 21
Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. 20 Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. 21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
Jakub 1, 22 - 24
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. 23 Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
Jakub 1, 25
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.
