Doklady o prvních předchůdcích pozdějších svíček jsou staré asi 17 tisíciletí a mají podobu kamenných misek na ztuhlý lůj. Člověk totiž již velmi brzo zjistil, že vlákno nebo dřívko ponořené ve ztuhlém tuku může být trvanlivým zdrojem světla. Pozdější egyptské svíčky z doby asi 3000 let před naším letopočtem měly podobu stočeného kusu plátna napuštěného sezamovým olejem nebo máslem a spirálově ovázaného proužkem tkaniny. Do tuku byla přidávána sůl, která absorbovala vodu, čímž bylo zabráněno čazení při spalování. Lojová svíčka byla ve starověkém Římě zcela běžným a dostupným spotřebním zbožím. V průběhu římských expanzí se svíčky dostaly i do ostatní Evropy. Ve středověku začaly být vyráběny z poměrně drahého včelího vosku a začaly tak nahrazovat nepříliš vonící lojovky alespoň u vyšších vrstev. Svíčka zůstala až do 19. století nejrozšířenějším druhem osvětlení.
www.cojeco.cz
