Nejstarší přístroje pro měření hmotnosti měly podobu rovnoramenných vah. Stejná hmotnost váženého předmětu na jedné straně a závaží na straně druhé byla posuzována podle vodorovné polohy ramen. Ve starém Římě již znali páky nerovnoramenné, které měly na jednom konci posuvné závaží s měnitelnými stupnicemi. V roce 1669 byly zkonstruovány tak zvané rovnoběžníkové bilanční váhy, které se po úpravě v roce 1847 velice rozšířily. Daly se postavit na stůl, měly opět dvě misky, ale také dva jazýčky, které se při správném vyvážení nacházely přesně proti sobě. Už v roce 1820 byla sestrojena tak zvaná decimálka pro vážení většinou vyšších hmotností a v polovině 19. století začalo být využíváno opět římských posuvných přezmenů, tentokrát u stacionárních vah. Začátkem 20. století se začaly vyrábět váhy s jednou miskou fungující na sklonném principu, které ukazovaly hmotnost na stupnici.
www.cojeco.cz
