Neustále se ohlížíme na ostatní, ale zapomínáme na sebe. Naše rozhodnutí jsou ovlivňované druhými, ale upozaďujeme to, co bychom chtěli my sami. Žijeme životy našich rolí, ale to, co bychom chtěli opravdu my, to přechází na druhou kolej. Ale co kdybychom se začali dávat na první místo? Co kdybychom prostě jenom byli tím, kým skutečně chceme být?
Je to o nás a na nás. Přesto jsme tolik závislí na názoru vnějšího světa. Jen ti jediní, s kým je nám předurčeno žít jsme my sami. A v žebříčku priorit se shazujeme na ty nejnižší příčky. Škoda, říkám si. A tam nahoře je tak fajn.
