💣 Je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů, ve které se věnujeme aktuální kauze Chat control.
Rada EU po komplikovaném vyjednávání schválila svou pozici k nařízení, které má posílit ochranu dětí před online riziky (věc se teď bude dále projednávat s Evropskou komisí a parlamentem).
Z výsledného textu nakonec vypadlo nejkontroverznější ustanovení – povinné skenování soukromých konverzací, včetně těch chráněných end-to-end šifrováním.
Naše pointa ale bude trochu jiná. Debata o „chat control“ v Česku totiž ukázala jeden zajímavý rozměr, o kterém se příliš nemluví. Na jedné straně jsme velmi citliví na jakýkoli pokus státu prolomit šifrování nebo odposlouchávat komunikaci. Když kdysi jeden policejní prezident prohlásil, že „kdo nic nedělá, nemá se čeho bát“, reakce byla okamžitá a vedla až k jeho odchodu. Na ochranu soukromí si tu potrpíme. Anebo si to alespoň myslíme.
Teď ale druhá stránka příběhu: vzpomeňme si na kauzu Dozimetr a její kapitolu jménem kryptovací telefony, která například stála politický život tehdejšího ministra školství Petra Gazdíka. Politik se šifrovaným telefonem se v rámci tohoto případu stal automaticky a dopředu podezřelým. Ministr vnitra se tehdy hájil, že šifrovaný mobil dával dětem na hraní. Veřejná debata se odvíjela ve stylu, že kdo používá „krypťák“ a zabezpečenou komunikaci, má co skrývat. Přitom kryptované telefony fungují na podobném principu jako komunikační aplikace Signal nebo WhatsApp.
Radek k tomu v podcastu říká: „Každý má mít právo mluvit v soukromí. Ne proto, že by dělal něco nekalého, ale proto, že je to normální civilizační standard.“Pokud bereme soukromí vážně, musí platit pro každého. Ne jen tehdy, když se nám to zrovna hodí.
Mějte se dobře a fajn víkend. Ondřej
