Dům v Řecku jsme si chtěli s ženou pořídit vždycky. Jen měl být původně odměnou na stáří - něco jako zlatý důchod pod středomořským sluncem, kdy si budeme v osmdesáti říkat “hele, to jsme si ten život hezky užili”. Jenže časem nám došlo, že stáří se nemusíme dočkat, nebo že se nám v těch pětašedesáti nebude chtít řešit řeckou byrokracii s francouzskými berličkami v ruce a budeme litovat, že jsme to neudělali dříve.
A tak jsme to vzali jako lék na krizi středního věku a rozhodli se jít do toho hned. Je asi fér říci, že jednu zkušenost už za sebou máme - před lety jsme jako firma pořídili apartmán v Chorvatsku a to nás vlastně utvrdilo v tom, že je to dobrý nápad.
Hledání pravého Řecka
Nehledali jsme žádný luxusní apartmán u moře s výhledem na pláž. Tam si člověk pravé Řecko neužije - to je spíš varianta pro dvoutýdenní dovolenou, kdy chcete hlavně ležet u bazénu a stěžovat si, že v hotelu nemají Becherovku.
My jsme chtěli starý dům na vesnici, kde můžete zažít, jaké to Řecko doopravdy je. Kde vás ráno budí cikády místo alarmu na mobilu (teda, někdy si říkám, jestli by ten mobil přeci jen nebyl lepší…), kde místní taverna má menu napsané křídou na tabuli a kde každý zná každého už od dob, kdy tu žila jeho prapraprababička.
Hledali jsme několik let a navštívili pár míst. Přistupovali jsme k tomu spíš srdcem než hlavou, ale někdy je prostě třeba poslechnout srdce místo Excelu. I když, abych nekecal – i ta hlava přišla, ostrovy kvůli logistice postupně nahradila pevnina a z romantických hor jsme se posunuli přeci jen k moři.
Bylo pro nás ale důležitější, jak nás přivítají sousedé, jestli místní kavárník umí říct něco víc než “kafé, jes?” a dokonce i to, jak se k nám zachovají zvířata v okolí. Protože řecké kočky jsou jako barometr místní pohostinnosti - pokud vás přijmou za svého, máte vyhráno.
Ceny nemovitostí
Skvělé na Řecku je, že se tu dají pořídit nemovitosti oproti Česku extrémně levně. Za ceny, které by u nás stačily tak na garáž v Praze 6 zde koupíte celý dům. Mimochodem, píšu newsletter s tipy na levné nemovitosti v zahraničí, takže pokud vás to zajímá, mrkněte sem.
Samozřejmě, že za ty peníze nedostanete dům jako z katalogu od developera. Dostanete autentický kamenný dům, kde elektroinstalace pochází zhruba z dob, kdy Edison ještě experimentoval se žárovkami (a podle toho ta kabeláž také vypadá) a kde vodovodní potrubí má svou vlastní filosofii. Ale to je přesně ono kouzlo.
Ostrovy versus pevnina: Praktičnost versus romantika
Nejdříve jsme brouzdali po ostrovech, protože co je víc řeckého než vlastní domek na ostrově? Ale pak nám došlo, že mimo sezónu se na řecké ostrovy dostanete tak nějak stejně snadno jako na Mars.
Proto jsme nakonec vybrali pevninu. Konkrétně jihovýchod Peloponésu - divokou přírodu, nádherné moře, spoustu historie a hlavně minimum turistů. Dům jsme našli přes web, je 2 kilometry od moře a 30 minut autem od slavné Monemvasie. Což znamená, že můžeme jezdit na výlety do středověkého města, ale nemusíme platit turistické ceny za ryby a kávu.
Jsme ve vesnici, která má svůj malý přístav, celoročně otevřených pár taveren, kavárnu a jeden obchod. 100 obyvatel, pár turistů, daleko od všedního provozu uprostřed kopců. Takové moře v horách – i proto tomu někteří místní říkají “náš řecký fjord”.
Řecký způsob obchodování: Chaos se šťastným koncem
Pokud jste zvyklí na německou preciznost nebo skandinávskou efektivitu, připravte se na kulturní šok. Realitní makléř nám sám s prodávajícím usmlouval cenu, museli jsme několik hodin posedět v taverně a povídat si o běhu života a dodnes nemám podepsanou žádnou smlouvu. „Prostě až bude vše hotové, zaplatíš mi provizi, jo?“.
Když jsem se ptal, jak dlouho bude nákup trvat, zamyslel se, trochu pokrčil rameny a řekl: “To víš, Řecko...” s výrazem, jako by mi vysvětloval nějaký přírodní zákon. “Něco mezi měsícem a rokem.”
A celkem se trefil. Nakonec to bylo půl roku, ale s přepisem elektřiny a vody si myslím, že to nakonec ten rok bude.
Dům s historií
Soused mi hned první den říkal, že v našem domě bydlel “někdo důležitý z Atén”. Po prohledání kupních dokumentů jsem zjistil, že je to skutečně rodný dům nejdéle sloužícího místopředsedy parlamentu. Člověka, který kromě politiky napsal 15 básnických sbírek - které jsme mimo jiné našli ve staré dřevěné truhle v domě.
Takže teď žijeme v domě básníka a politika. Někdy večer, když sedím na terase s vínem, mám pocit, že slyším echo jeho veršů. Nebo je to jen víno. Pravděpodobně to víno, ale mám rád místa s příběhem.
Udržitelnost po řecku
Když jsme se poprvé důkladně podívali na vodovodní systém, zjistili jsme spoustu zajímavých věcí a řadu z nich dodnes nevyluštěných. Třeba odpadní voda z kuchyňského dřezu nevede do žádné jímky nebo kanalizace. Prostě teče skrz zeď ven na zahradu. Říkám sousedovi, že by to bylo asi dobré předělat a napojit do jímky. Vykulí na mě oči s výrazem, jako bych navrhoval zbořit Parthenon, a říká: “A co ti pak jako bude zalévat ten citronovník pod oknem?!”
Někdy je cesta k udržitelnosti jednodušší, než si myslíme. Jen musíte přestat myslet jako moderní Evropan a začít myslet jako antický Řek. Lenost je odjakživa výsadou chytrých lidí a tady je to dovedené k dokonalosti.
Na zahradě máme citronovník, pomerančovník, mandloň, fíkovník, hrušku, několik olivovníků a spoustu bylinek. Je to jako mít vlastní bio obchod přímo za domem, akorát že vám nikdo neúčtuje předražené ceny za “organic premium quality”.
Komunita a lidi
Když jsme v domě trávili první týden, připadali jsme si trochu jako v zoologické zahradě - všichni sousedé se na nás chodili dívat. Ale v dobrém. Nepotřebujete s něčím pomoci? Nechcete udělat kávu? Určitě ještě nemáte kávovar! Tady máte od nás zákusek. Tady žena dělala Pastitsio… A po týdnu už jsme byli pozváni na tradiční vesnickou oslavu s jídlem, tancem a hudbou až do rána. Když se chováte slušně, otevřeně, nepovýšeně, respektujete místní zvyky a snažíte se alespoň trochu mluvit řecky, místní vás většinou rádi přijmou.
Řecké tempo života: Masterclass v umění žít
Řecké tempo je prostě jiné. Pro nás ze střední Evropy, zvyklé na efektivitu, je to zpočátku jako učit se nový jazyk. Ale postupně zjišťujete, že se tu máte co učit.
V tavernách nevidíte lidi koukat do mobilů. Sedí, povídají si, smějí se, jí pomalu a užívají si okamžiku. Je to tak stará země, že si tu lidé stále pamatují, jak se má žít bez stresu z toho, že jsou o pět minut později.
Když jsem kupoval ledničku, potřeboval jsem domluvit dopravu do domu. Jednak bylo celkem náročné vysvětlit, kde dům máme (domy na vsi tu nemají čísla, takže musíte vysvětlit, kde tak zhruba dům je…) a druhak jsem potřeboval vědět, kdy asi lednici dovezou. Prý je malá šance, že dnes (pondělí), možná v úterý (pondělí a úterý si tedy škrtám), nejspíš středa nebo čtvrtek a při nejhorším pátek (takže nejspíš čt-pá). Ve čtvrtek, 3 hodiny po oznámeném času dorazila! Nemá smysl zkoušet na místní tlačit středoevropskou efektivitu. Všechno má svůj čas, všechno se nakonec udělá, a stres z toho, že něco není hotové přesně včas, vám jen zkracuje život.
Jazykové dobrodružství
Učit se řecky ve čtyřiceti letech je jako učit se chodit po hlavě - teoreticky možné, prakticky náročné. Řecká abeceda vypadá krásně, ale číst v ní je jako rozluštit hieroglyfy. Duolingo jedu už několik měsíců a od října jsme s ženou přihlášení na kurs novořečtiny. Výsledky jsou zatím bídné.
Ale místní jsou trpěliví. Když se snažíte říct něco řecky, i když to zní jako řečnické vrávorání opilého filosfa, usmějí se a pomohou vám. A když náhodou řeknete něco správně, je to jako byste právě přednesli Homérovu Iliadu.
Možná je to přesně to, co jsme hledali. Nejen dům, ale způsob života, který nás naučí zpomalit a užívat si přítomný okamžik.
Život není jen o tom mít všechno perfektně zorganizované. Někdy je o tom nechat se překvapit, přijmout chaos a najít krásu v jednoduchosti.
Zní vám to všechno až moc romanticky? Nebojte, budu s vám postupně sdílet i naše vystřízlivění a faily. Třeba jako když vám dojde, že to, co máte na nohou, nejsou štípance od komárů… Kdo mohl tušit, že v domě, kam nikdo 10 let nejezdil, mohou přežívat blechy?!
A když všechno ostatní selže, máme vždycky ten citronovník.
Prakticky
Kolik dům stála a jak je velký? Kolik člověk zaplatí za všechny daně a poplatky? Kolik stojí energie? Jak to děláme s dopravou? Kde máme auto? Tyto informace dávám k dispozici předplatitelům Zpráv z lesa - ne protože bych na tom chtěl vydělat, ale protože tyto detaily nemusí znát tisíce lidí…
Nákupní proces
Celý proces nákupu nemovitosti v Řecku už jsem popisoval přesněji v rámci newsletteru 11 Houses. Ale stručně - pro úspěšný nákup potřebujete mít bankovní účet u řecké banky a AFM (daňové identifikační číslo a přístup do jejich daňového portálu). K tomu tak nějak potřebujete mít právníka, který vám pomůže vše zorganizovat, účetní, která vám připraví daňové přiznání a makléře. Já dostal tipy na konkrétní lidi právě od mého makléře. Nemovitost jsme si našli na Spitogatosu (něco jako naše sreality).
Bankovní účet jsem si založil u Eurobank, protože ta umožňuje (kupodivu) založení účtu online bez nutnosti návštěvy pobočky. Asi si říkáte - co to tu mele, to umí u nás každá banka - ano, umí, ale právě dokud nejste cizinec. Pokud nejste rezident země, většinou vás chtějí vidět.
Kolik zaplatíte? K ceně nemovitosti je potřeba připočítat řadu dalších poplatků:
* 2 % z ceny nemovitosti si vezme makléř (od obou stran)
* 3 % daň z převodu nemovitosti
* 635 euro byl poplatek za zápis do katastru nemovitostí
* 1,5 % fix právničce za komplet asistenci (nemusíte, ale nám se hodně vyplatilo)
* 0,8 % + 1000 euro si vezme notářka za sepsání finální smlouvy
* 200 euro mě stálo potvrzení plné moci pro právničku v Řecku na řecké ambasádě v Praze + 2000 Kč překladatelce (tu, pokud neumíte řecky, musíte mít na úředních jednáních povinně, aby bylo zaručeno, že všemu rozumíte)
Co jsme vlastně koupili?
Dům v nádherném místě uprostřed přírody, poblíž slavné Monemvasie, ale ve vesnici se 100 obyvateli, 2,5 km od moře. Dům má vlastní slušný pozemek s malou zahradou a místem pro parkování (to je ve starých městečkách a vesnicích celkem zázrak), má 2 patra, která se dají upravit na 2 samostatné bytové jednotky, 2 koupelny. Před 10 lety byl dům zrekonstruován - druhá koupelna, nová střecha apod. My nejsme extra nároční, takže nám bude stačit vymalovat, udělat kuchyň, lehce upgradovat koupelny, přidat klimatizaci a budeme ready.
Zajímavé v Řecku je, že součástí procesu koupě nemovitosti je povinnost prodávajícího zajistit si stavebního inženýra, který stavbu prohlédne, připraví kompletní dokumentaci, výkresy a vše v rámci stavby se musí zlegalizovat. Tohle je povinné a třeba v našem případě to protáhlo celý proces o několik měsíců. Ukázalo se, že prodávající před lety vybudoval vnitřní schodiště (často jsou ve starých podobných domech v Řecku schodiště jen venkovní), které ale nezlegalizoval. Takže teď, v rámci prodeje musel vše zlegalizovat, zaplatit na stavebním úřadě flastr (asi 300 euro) a vše napravit. Je to vlastně celkem fajn ochrana pro kupujícího.
Oficiální prodejní cena domu byla 85,000 euro, makléř nám domluvil finální cenu 77,000 euro.
Jak tam budeme jezdit?
Toto místo jsme vybrali právě proto, protože se tam dá dostat autem z Atén. A do Atén se dá z Česka dostat celkem dobře celý rok. Létá tam každý den z Prahy několik spojů. Toto bych nepodceňoval, protože jsou destinace v Řecku, kam se mimo sezónu dostává hodně špatně nebo hodně draze. Takže sedneme na letadlo a jsme v Aténách. Ale co dál? Odvezli jsme do Řecka jedno naše auto a našli parkování 5 minut od letiště. Za cca 500 euro na celý rok, včetně transferů na letiště.
U auta myslete na dvě věci - zda máte technickou na delší dobu, ať nemusíte jezdit stále tam a zpět. A také na to, že oficiálně můžete mít auto v cizí zemi pouze půl roku, pak byste měli vůz lokálně přihlásit nebo koupit místní. Zatím to neřešíme, ale znám i příběhy, kdy vás policie zastaví a dostanete nemalou pokutu. Tak opatrně. Jedna z fint je, že si jednou za půl roku koupíte lístek na trajekt, kde je SPZ a který hlídce kdyžtak ukážete jako doklad, že jste byli mimo Řecko.
Energie a další poplatky?
Tady jsme zatím samozřejmě na začátku, ale máme zkušenost z Chorvatska - daně (pokud nekupujete velkou novou vilu) nejsou nijak vysoké a s energiemi je to výrazně lepší, než u nás. Účet, který jsem viděl za poslední rok, se pohybuje v desítkách euro za půl roku (za elektřinu i za vodu). Odpad je většinou řešen tak, že je součástí účtu za elektřinu, který je i tak oproti Česku neuvěřitelně nízký. Náklady na služby jsou tedy s domovinou neporovnatelné.
Zbývá najít někoho místního, komu dáte klíče a kdo je k dispozici, kdyby se něco dělo. Na vesnicích není problém domluvit, že vám každý týden vyvětrá a zaleje stromy, dáte mu pár desítek euro měsíčně a je to. Zatím jsme všude fungovali bez tohoto komfortu, ale tady to zvažujeme (hlavně kvůli zalévání, protože ty citróny by mohly být šťavnatější :))
To je zatím vše, zatím máme stále z rozhodnutí velkou radost, za 2 týdny do Řecka vyrážíme znovu a chystáme se už dát dům dohromady. Vyházet staré krámy, vymalovat, upgradovat koupelny a nakoupit nový nábytek. Tak někdy příště zase další zážitky…
Mějte se moc fajn a kdyby někdo z vás podporovatelů chtěl jít stejnou cestou, klidně se mi ozvěte, rád předám to málo, co zatím vím…🙏
