Můj dnešní host je sympatická žena na výletě v Berlíně. Nebo tam aspoň byla, když jsem s ní na dálku mluvil. Michaela Škultéty překládá literaturu z němčiny. A co hledala v hlavním městě Německa? Klid na práci.
Byla se však v Berlíně také podívat na hřbitově. A na dalších místech, kterými prošel hlavní hrdina knížky českého spisovatele Jaroslava Rudiše. Proč? Román Winterbergova poslední cesta, kterého se mimochodem v Německu prodalo již velmi slušných více než 35 tisíc výtisků, je totiž napsaný německy. A Michaela Škultéty knížku právě překládá.
Je to těžší, anebo snazší překládat knihu do autorova rodného jazyka? Samozřejmě jsem se na to zeptal.
A taky na další věci:
Jaký je Berlín v době druhé vlny pandemie covidu?
Vítězí německá disciplína, anebo jsou už i Němci netrpěliví a neposlušní?
Jaké jsou v Německu letos nejúspěšnější knížky?
A těší se Michaela Škultéty na romány, které zachytí pandemii a rok 2020?
Od jakého spisovatele by si takové dílo ráda přečetla?
No a samozřejmě zcela zásadní problém: Mají, nebo nemají Němci smysl pro humor?
