Na začátku mám jednu otázku. Kdy jste naposled četli poesii? A to opravdu tím způsobem, který čtení poesie vyžaduje, a vy jste v ní hledali ty nejniternější prožitky a emoce?
Nemusíte odpovídat. Zároveň pravdou je, že když nepočítáme literární recenzenty, vědce, vydavatele či samotné básníky, pak většina lidí čte poesii v době dětství a hlavně dospívání. A v pozdějším věku se k ní vrací spíše výjimečně.
Můj host Ondřej Hrabal je mladý, byť dospívání už má dávno za sebou. Je ročník 1995. A poesii nejen čte či poslouchá, ale také píše. A přednáší. Je představitelem žánru, který si v poslední době našel nečekanou popularitu. Věnuje se tzv. slam poetry.
Slameři jsou takovými rockovými hvězdami literárního světa. Jejich klání přitahují stovky, někdy i tisíce diváků. Jde o představení na pomezí umění, zábavné show a sportovního klání. Náhodně vybraní diváci vystupující hodnotí a představení tak mají své vítěze i poražené. Ve slam poetry se dokonce konají republikové šampionáty a Ondřej Hrabal se stal v této disciplíně mistrem Česka.
Poesii však také píše a v těchto dnech mu vychází už druhá básnická sbírka Racci. Té první se prodalo na poměry žánru velmi slušných tisíc kusů. Racci by mohli být ještě úspěšnější, protože jsou působivou a zároveň velmi současnou knihou.
Samozřejmě jsme o ní s Ondřejem Hrabalem mluvili.
A taky o tom, jestli se slam poetry dnes v Česku uživit.
Čím se tenhle žánr liší od standup comedy?
Je těžší publikum rozesmát a rozplakat, anebo dojmout a šokovat?
Jaké to bylo prožít začátek pandemie ve Vídni? A proč ho toto město tak přitahuje?
Příjemný poslech!
