Tereza Brodská se nikdy netlačila dopředu. O divadle mluví bez iluzí, o rodině s dojetím a o herectví jako o profesi, která nemá jasný smysl. Přesto v ní zůstává – protože nic jiného neumí, jak sama říká. V rozhovoru otevřeně mluví o dětství bez rodičů, návratu na jeviště po dvaceti letech, odporu k focení i radosti z vaření a vnučky. A také o tom, proč ji už do divadla jako divačku nikdo nedostane.
